Reakce na diagnózu onkologického onemocnění jsou různé. Strach, stres, nejistota, zmatek, smutek. Málokdo má v takové chvíli sílu plánovat, co nastane, až svou nemoc šťastně překoná. Nicméně i to je velmi důležité, zvláště v případě, kdy mají léčbu podstoupit mladí lidé, kteří mají založení rodiny teprve před sebou. Poruchy plodnosti jsou totiž jedním z nejčastějších dlouhodobých nežádoucích účinků onkologické léčby.
Onkologická léčba postupuje v posledních desetiletích mílovými kroky a k dispozici je stále větší množství velmi účinných metod. Přesto je tento druh terapie spojen s řadou nežádoucích účinků, které se mohou projevit i na funkci reprodukčních orgánů žen i mužů. Následující řádky shrnou možnosti, které onkologickým pacientům v reprodukčním věku mohou pomoci zachovat naději na plnohodnotný rodinný život s vlastními dětmi. Lékaři by měli pacienta o těchto možnostech informovat a společně se specialisty na reprodukční medicínu by měli vybrat metody, které jsou pro pacienta v dané situaci nejvhodnější.
Mechanismů, jakými může onkologická léčba narušit funkci reprodukčních orgánů, je celá řada. Důležité je mít na paměti, že se tato problematika týká jak žen, tak mužů. Za všechny jmenujme ovlivnění tvorby nebo kvality pohlavních buněk (vajíček a spermií) či ovlivnění koncentrací důležitých hormonů.
Tyto změny mohou být jak dočasného, tak trvalého charakteru a rizika se odvíjejí od typu léčby, podané dávky, umístění a velikosti nádoru nebo věku pacienta. Riziko neplodnosti je bohužel spojeno s téměř všemi postupy onkologické léčby, tedy jak s chemoterapií (použitím cytostatik), tak s radioterapií nebo chirurgickou léčbou.
Při řešení otázek zachování plodnosti u onkologických pacientů je nezbytná intenzivní spolupráce onkologického pracoviště a lékařů reprodukční medicíny. Jedním z nejdůležitějších úkolů je vhodně naplánovat jednotlivé kroky tak, aby nedocházelo k časovým prodlevám a aby onkologická léčba mohla být zahájena co nejdříve.
Nejčastější technikou, která se využívá jak u žen, tak u mužů, je kryokonzervace (kryoprezervace) pohlavních buněk. V takovém případě jsou ještě před zahájením léčby pohlavní buňky (vajíčka či spermie) odebrány a jsou pak dlouhodobě uchovávány při velmi nízkých teplotách.
Jak u mužů, tak u žen, u nichž je indikována onkologická léčba, která by mohla mít za následek poruchy plodnosti, je tato metoda uchování pohlavních buněk hrazena pojišťovnou. O změnách, které z hlediska úhrad proběhly v české legislativě v roce 2022, je možné se dočíst v následujícím článku: https://www.zenska-neplodnost.cz/clanky/novinky-v-uhradach-spojenych-s-asistovanou-reprodukci-60975).
Postup kryokonzervace je výrazně snazší v případě, že zamrazeny mají být spermie. V takovém případě je možné odběr vzorku vykonat bez předchozí medikace a bez větší časové prodlevy.
V případě vajíček je situace složitější. Lékař musí vyčkat začátku menstruačního cyklu pacientky a následně jí podat léky pro stimulaci vaječníků a po přibližně dvanácti dnech stimulace odebrat vajíčka. Výhodou tohoto přístupu je skutečnost, že během jednoho cyklu je možné získat více vajíček. V přirozeném nestimulovaném cyklu by bylo vajíčko získáno jen jedno.
Na druhou stranu dochází k poměrně velkému časovému prodlení (přibližně 3 až 4 týdny), které v případě některých typů nádorových onemocnění není zanedbatelné a pro pacientku by mohlo mít závažné důsledky z hlediska úspěšnosti léčby. Zároveň léky používané ke stimulaci vaječníků zvyšují koncentraci estrogenu, který může podporovat růst některých typů nádorů, například některých nádorů prsu. Proto musí být v každém případě individuálně posouzeno, zda se jedná o vhodnou techniku ochrany reprodukčního zdraví.
Kromě možnosti kryokonzervace samotných vajíček a spermií existuje i možnost zamrazení celých embryí. Z historického pohledu je tato varianta dokonce déle používaná a dosud jsou u ní uváděny lepší výsledky než při kryokonzervaci samotných vajíček.
Postup je obdobný jako při odběru samotného vajíčka, následuje však spojení vajíčka a spermie v laboratorních podmínkách. Takto vzniklé embryo pak může být opět řadu let uchováváno při nízkých teplotách a následně přeneseno zpět do těla ženy.
Tato metoda je vhodná zvláště pro ženy, které mají stálého partnera, s nímž plánují v budoucnosti založit rodinu. U žen, které aktuálně nejsou v partnerském vztahu, je možné využít dárcovských spermií. Nevýhoda časové náročnosti je shodná jako při odběru vajíčka ze stimulovaného cyklu.
Další kryokonzervační možností, která se ovšem využívá výrazně méně než metody předešlé, je zamrazení přímo tkáně vaječníků, která obsahuje zatím nezralá vajíčka. V takovém případě pacientka podstoupí operaci, při níž je jí odebrán jeden vaječník či jeho část a takto získaný vzorek je zamrazen a uchován do doby, než se žena rozhodne otěhotnět. V tu chvíli je tato tkáň vaječníku transplantována zpět do těla ženy a v ideálním případě dojde k obnovení jeho funkce a k produkci zdravých vajíček.
Pokud lékař vyhodnotí, že pro ženu není kryokonzervace vhodná, může být pravděpodobnost zachování plodnosti po onkologické léčbě zvyšována i dalšími způsoby. Při tzv. hormonální ochraně vaječníků navozuje lékař pomocí vhodné medikace klidový stav vaječníků, který je v určitých aspektech podobný stavu v pubertě či menopauze. V tomto klidovém stavu jsou totiž vaječníky méně citlivé na toxické vlivy.
I tato léčba se zahajuje před započetím onkologické terapie a dále pokračují obě terapie souběžně. Ani tato metoda není však vhodná pro všechny ženy a zároveň v mnoha případech není zcela úspěšná.
V souvislosti s rizikem ztráty plodnosti v důsledku onkologické léčby je nutno připomenout, že i jednotlivé úkony související s touto léčbou jsou prováděny stále sofistikovanějším způsobem, tedy tak, aby dopad na zdraví pacienta byl co nejmenší. Konkrétně jsou v zájmu zachování reprodukčního zdraví využívány například štíty, které ochraňují reprodukční orgány během ozařování, případně může být přistoupeno k transpozici vaječníků, tedy k jejich chirurgickému přemístění z cílové oblasti ozařování apod.
S problematikou zachování plodnosti velmi úzce souvisí i otázka, jak dlouho vyčkat s těhotenstvím po onkologické léčbě. Bohužel na ni není možné nabídnout jasnou odpověď. Záleží na typu nádorového onemocnění, na typu použité léčby a případně další podpůrné léčby, na aktuálním zdravotním stavu pacientky a na řadě dalších faktorů. Často se uvádí hranice minimálně jednoho roku.
Na druhou stranu se zdůrazňuje, že by ženy neměly po onkologické léčbě mateřství odkládat příliš dlouho, neboť jejich reprodukční funkce a ovariální zásoba vajíček mohly být částečně ovlivněny a s věkem se jejich naděje na mateřství bude snižovat. Důležitá je otevřená komunikace s lékaři, a to jak během samotné léčby, tak následně při pokusech o početí.
(eub)
Zdroje:
Reakce na diagnózu onkologického onemocnění jsou různé. Strach, stres, nejistota, zmatek, smutek. Málokdo má v takové chvíli sílu plánovat, co nastane, až svou nemoc šťastně překoná. Nicméně i to je velmi důležité, zvláště v případě, kdy mají léčbu podstoupit mladí lidé, kteří mají založení rodiny teprve před sebou. Poruchy plodnosti jsou totiž jedním z nejčastějších dlouhodobých nežádoucích účinků onkologické léčby.
Číst více
Moderní doba, která nám všemožnými způsoby ulehčuje život, přináší do našeho světa i mnohé nástrahy, z nichž některé narušují přirozený koloběh věcí. Jedním z těchto projevů může být skutečnost, že čím dál více párů není schopno počít potomka přirozenou cestou a musí vyhledat pomoc lékařů.
Číst více
Rozmnožovací soustava je velice složitý systém, který je propojen s celým lidským organismem, a proto může být ovlivněn nemalou řadou faktorů. Mnoho z nich s sebou přináší moderní doba, čímž nechtěně snižuje schopnost mnoha párů přirozeně počít potomka. Na vině je jak nezdravý životní styl, tak odsouvání mateřství do pozdějšího věku a vysoká míra stresu, které je každý z nás denně vystaven. K těmto běžným vlivům pak přistupují různé nemoci, včetně těch nádorových či autoimunitních, které mohou přímo či nepřímo zasahovat do funkčnosti reprodukčního aparátu.
Číst více
