Jana s manželem nepatřili mezi páry, které by se obávaly komplikací spojených s otěhotněním. Po třech letech vztahu ale Jana zjistila, že má problémy s ovulací. Za další dva roky, když jí bylo 35 let, se rozhodla podstoupit první testy, které měly odhalit, proč se početí vytouženého miminka zatím nezdařilo.
Zhruba po šesti měsících návštěv centra specializovaného na léčbu neplodnosti a sérii testů se pár dozvěděl, proč byly dosavadní pokusy o otěhotnění neúspěšné. Důvodem byly neprůchodné vejcovody, jedna z nejčastějších příčin ženské neplodnosti. Jana byla zaskočena nepříliš šetrným způsobem sdělení diagnózy. A protože manželům už od počátku neseděl neosobní přístup lékařů v tomto centru reprodukční medicíny, rozhodli se změnit zdravotnické zařízení a na doporučení přátel začali na konci léta 2018 docházet do gynekologického a IVF centra Gynem. „Upřímně, žádná klinika IVF nemůže vytvořit stoprocentně příjemné prostředí. Člověk je tam z nepříjemného důvodu, absolvuje řadu vyšetření, smiřuje se s diagnózou, pocítí bezmoc i naději. Ale v Gynemu tomu dávají lidskou tvář,“ hodnotí po svých zkušenostech Jana.
Janu v novém zařízení převzal do své péče MUDr. Luboš Vlček. Kompletní vyšetření ukázala na kolekci tekutin v oblasti vejcovodu, které brání jeho průchodnosti. Současně vzniklo podezření na tzv. sactosalpinx (uzávěr té části vejcovodu, která ústí do dutiny břišní). Jana podstoupila operaci, při níž byl postižený vejcovod odstraněn, aby nekomplikoval další průběh léčby. Pacientka přiznává, že operace pro ni byla psychicky nejnáročnějším momentem celé léčby. Ale pomohlo jí, že mohla se svým ošetřujícím lékařem ještě před zákrokem v klidu probrat všechny detaily a dostala odpovědi na své otázky. Zákrok proběhl podle plánu a Jana ho snášela nad očekávání dobře. I proto následovala jen krátká rekonvalescence a po ní bylo možné přikročit k umělému oplodnění.
Na začátku ledna roku 2019 už nic nebránilo začít s IVF (in vitro fertilizací – mimotělním oplodněním). To započalo první injekcí down regulace, umožňující utlumit vlastní hormonální systém pacientky a standardizovat léčbu pomocí stimulačních preparátů. Všechny hormony, které následně působí na vaječníky, jsou uměle dodávané. Jana hormonální léčbu zvládala velice dobře, v podstatě ji vůbec nevnímala. V únoru proběhl odběr vajíček, ze čtyř byla tři oplodněna a poté jedno embryo prošlo pětidenní kultivací. Z něj se nakonec narodila vytoužená dcerka Meda. Jana tak podstoupila jen jedno úspěšné umělé oplodnění. „Je to obrovská radost. Uvědomujeme si, že 37 let je pro otěhotnění hraniční věk. Jsme vděční, že se to v našem případě podařilo. Brali jsme to jako samozřejmé vyvrcholení procesu. Až později, s odstupem času, jsme plně pochopili, jaké štěstí jsme měli,“ říká Jana. Dcerka Meda se manželům narodila přesně v termínu, v říjnu 2019. Rodičům dělá radost, je zdravá a šikovná.
Právě neprůchodnost vejcovodů, respektive otázka, jak obejít nefunkční vejcovod a spojit vajíčko a spermii, byla primárním důvodem pro tvorbu metodiky v asistované reprodukci. Tato diagnóza patří mezi vůbec nejčastější důvody, proč ženy nemohou otěhotnět. Jana si původně přála vejcovod zachovat, operace se jí zdála příliš invazivní. Ale po diskuzi se svým lékařem s důvěrou prošla navrhovaným zákrokem. „Bohužel, konzervativní metody v léčbě neprůchodnosti vejcovodů neexistují. Žádné tabletky nám v tomto případě nepomohou. Pokud je vejcovod poškozený a rozšířený nějakou chronicky se tvořící tekutinou na podkladě infekce, tak naopak celkové výsledky v léčbě neplodnosti mohou být horší, pokud poškozený vejcovod ponecháme,“ vysvětluje MUDr. Vlček jeden z podstatných momentů Janiny léčby. Ošetřující lékař zároveň dodává, že v případě Jany k úspěchu přispěla i dobrá připravenost a spolupráce pacientky a částečně také štěstí. „Úspěšnost léčby v asistované reprodukci primárně záleží na věku pacientky. Samozřejmě, nejperspektivnější věková kategorie je pod 30 let, dále v rozmezí 30 až 35 let. Po 35. roce úspěšnost léčby začíná postupně klesat až do téměř nulových hodnot ve 42 letech pacientek,“ dodává MUDr. Luboš Vlček.
(nik)
Zdroje:
Reakce na diagnózu onkologického onemocnění jsou různé. Strach, stres, nejistota, zmatek, smutek. Málokdo má v takové chvíli sílu plánovat, co nastane, až svou nemoc šťastně překoná. Nicméně i to je velmi důležité, zvláště v případě, kdy mají léčbu podstoupit mladí lidé, kteří mají založení rodiny teprve před sebou. Poruchy plodnosti jsou totiž jedním z nejčastějších dlouhodobých nežádoucích účinků onkologické léčby.
Číst více
Moderní doba, která nám všemožnými způsoby ulehčuje život, přináší do našeho světa i mnohé nástrahy, z nichž některé narušují přirozený koloběh věcí. Jedním z těchto projevů může být skutečnost, že čím dál více párů není schopno počít potomka přirozenou cestou a musí vyhledat pomoc lékařů.
Číst více
Rozmnožovací soustava je velice složitý systém, který je propojen s celým lidským organismem, a proto může být ovlivněn nemalou řadou faktorů. Mnoho z nich s sebou přináší moderní doba, čímž nechtěně snižuje schopnost mnoha párů přirozeně počít potomka. Na vině je jak nezdravý životní styl, tak odsouvání mateřství do pozdějšího věku a vysoká míra stresu, které je každý z nás denně vystaven. K těmto běžným vlivům pak přistupují různé nemoci, včetně těch nádorových či autoimunitních, které mohou přímo či nepřímo zasahovat do funkčnosti reprodukčního aparátu.
Číst více
