Stejně jako jiné oblasti moderní medicíny i metody asistované reprodukce prošly od doby svého vzniku výraznou proměnou a rozvíjejí se závratnou rychlostí. Díky tomu existuje v současné době celá řada léčebných postupů, které mohou být využity s přihlédnutím ke konkrétní diagnóze páru.
Řadě párů, které musí řešit potíže spojené s početím potomka, pomůže klasické uspořádání cyklu IVF, během kterého jsou po hormonální stimulaci odebrána ženě vajíčka a smíchána in vitro (ve zkumavce) s mužovými spermiemi. Oplodnění vajíčka spermií v tomto případě sice probíhá mimo tělo ženy, ale proces je velmi podobný tomu přirozenému a uskutečňuje se bez vnějšího zásahu lékařů. Po oplození jsou embrya kultivována a následně ve vhodnou chvíli přenesena zpět do dělohy matky. Tento přenos je odborně označován jako embryotransfer. I v tomto běžném a dnes již naprosto standardně využívaném cyklu došlo v průběhu let k řadě vylepšení. Za všechny můžeme jmenovat využití nových léků, nahrazení laparoskopie odběrem transvaginálním, použití nových kultivačních médií a možnost prodloužené kultivace embryí či kontinuální kontrolu kvality vývoje embryí díky speciálnímu přístrojovému vybavení.
Existují však i páry, kterým se ani přes opakované využití IVF nepodaří počít dítě. Právě z toho důvodu jsou stále vyvíjeny nové metody schopné řešit konkrétní problémy jednotlivých žen a mužů. Při vývoji těchto nových metod musí mít odborníci na paměti, že mnohdy je neschopnost počít dítě zapříčiněna i zdravotními problémy na straně partnera, případně se jedná o kombinaci komplikací u obou partnerů. V této souvislosti je hojně diskutovaným tématem snižování kvality spermií. Řada moderních technik se proto zaměřuje nejen na výběr vhodného vajíčka, ale i na zisk kvalitních spermií a na jejich úspěšný prostup do vajíčka.
Dosud byly zmiňovány případy, kdy bylo možné získat vhodné spermie od partnera běžnou cestou přímo z ejakulátu. Ani to však není v některých vážných případech možné, a proto byly vyvinuty metody označované zkratkami MESA (microsurgical epididymal sperm aspiration) a TESE (testicular sperm extraction). Tyto metody jsou tedy určeny pro situace, kdy v ejakulátu partnera nejsou spermie přítomny vůbec nebo ve velmi nízkém počtu. To může být samozřejmě způsobeno řadou různých patologických příčin, ale například i lékařským zákrokem (vasektomie) či úrazem. V případě metody MESA dochází k odsátí spermií z nadvarlat, během metody TESE jsou spermie získávány přímo z tkáně varlat. Jsou-li některou z těchto metod získány vhodné spermie, následuje jejich injekce do vajíčka výše zmiňovanou metodou ICSI. Tyto léčebné varianty opět umožňují počít dítě párům, které by bez metod asistované reprodukce podobnou šanci neměly.
Zajímavou metodou zvyšující pravděpodobnost úspěšného průběhu asistované reprodukce je tzv. asistovaný hatching. Jedná se o anglický název běžně používaný i v češtině, přeložit bychom ho asi mohli jako asistované líhnutí. Pokud existuje opodstatněná obava, že embryo bude mít potíže opustit obal, který ho chrání (nazýván je odborně jako zona pellucida), je možné tento obal odborně narušit a vycestování embrya usnadnit. To je prováděno buď speciální jehlou, nebo laserem a dává to embryu možnost dostat se do kontaktu s buňkami dělohy a uhnízdit se v ní. Obvykle je metoda využívána ve chvíli, kdy jsou zjištěny odchylky v obalu embrya, po předchozích neúspěšných cyklech asistované reprodukce či u starších pacientek, u kterých je zona pellucida obvykle pevnější a embryo se z ní nedokáže samo uvolnit. Stejně tak bývají ošetřena embrya, která jsou zaváděna po zamražení.
Velkým posunem v rámci asistované reprodukce bylo zjištění, že embrya či samotné pohlavní buňky a tkáně je možné uchovávat při nízkých teplotách (–196 °C) v kapalném dusíku a po určité době (může se jednat i o desítky let) je úspěšně použít. Takovéto přenesení zamraženého a později znovu rozmraženého embrya do těla ženy je nazýváno jako kryoembryotransfer (KET). Využíván je v řadě případů. Nejčastější jsou asi situace, kdy bylo ženě úspěšně odebráno a následně oplodněno více vajíček, než je možné použít pro přenos v jednom cyklu, případně pokud plánovaný embryotransfer nebylo možné z nějakého důvodu vykonat. Stejně tak je možné tuto metodu využít v případě, že jeden z partnerů má podstoupit léčbu, která může mít vliv na kvalitu pohlavních buněk, například chemoterapii.
Kryoembryotransfer je využíván také v případech, kdy se partneři rozhodnou pro preimplantační genetické vyšetření embrya. V takové situaci je z něj odebráno několik buněk určených k testu a samotné embryo je šetrně zamraženo. Výsledky genetického vyšetření pak napomohou k výběru vhodného embrya pro přenos.
Bohužel, řada z těchto moderních technik není v České republice ještě stále hrazena pojišťovnou a náklady na tyto metody, zvláště je-li nutné jejich opakování, mohou být pro řadu párů překážkou.
(eub)
Zdroj:
Reakce na diagnózu onkologického onemocnění jsou různé. Strach, stres, nejistota, zmatek, smutek. Málokdo má v takové chvíli sílu plánovat, co nastane, až svou nemoc šťastně překoná. Nicméně i to je velmi důležité, zvláště v případě, kdy mají léčbu podstoupit mladí lidé, kteří mají založení rodiny teprve před sebou. Poruchy plodnosti jsou totiž jedním z nejčastějších dlouhodobých nežádoucích účinků onkologické léčby.
Číst více
Moderní doba, která nám všemožnými způsoby ulehčuje život, přináší do našeho světa i mnohé nástrahy, z nichž některé narušují přirozený koloběh věcí. Jedním z těchto projevů může být skutečnost, že čím dál více párů není schopno počít potomka přirozenou cestou a musí vyhledat pomoc lékařů.
Číst více
Rozmnožovací soustava je velice složitý systém, který je propojen s celým lidským organismem, a proto může být ovlivněn nemalou řadou faktorů. Mnoho z nich s sebou přináší moderní doba, čímž nechtěně snižuje schopnost mnoha párů přirozeně počít potomka. Na vině je jak nezdravý životní styl, tak odsouvání mateřství do pozdějšího věku a vysoká míra stresu, které je každý z nás denně vystaven. K těmto běžným vlivům pak přistupují různé nemoci, včetně těch nádorových či autoimunitních, které mohou přímo či nepřímo zasahovat do funkčnosti reprodukčního aparátu.
Číst více
