Dítě počaté pomocí darovaného vajíčka dostává jednu část svých genů od dárkyně a druhou část od otce. Geny přitom do jisté míry určují, jací jsme. Nezanedbatelný vliv na jedince má samozřejmě i prostředí, do kterého se narodí.
Dítě počaté pomocí darovaného vajíčka dostává jednu část svých genů od dárkyně a druhou část od otce. Geny přitom do jisté míry určují, jací jsme. Nezanedbatelný vliv na jedince má samozřejmě i prostředí, do kterého se narodí. Ale méně známo je, že pouhý pobyt dítěte v děloze matky dokáže ovlivnit, jaké bude, dokonce i na genetické rovině.
Jak je to možné? Organismus matky totiž vysílá k plodu "instrukce" k tomu, jaké geny mají být z kódu DNA čteny a jaké ne. Otec a dárkyně vajíček předávají geny dítěti. Matka, která dítě nosí v děloze a porodí, ale zároveň ovlivňuje, které geny od otce a dárkyně budou využity. Dítě počaté pomocí darovaných vajíček má tak vlastně 3 biologické rodiče.
Obor, který sleduje změny ve využití genetických informací odehrávající se bez změny samotné DNA (tj. sekvence genů), se nazývá epigenetika.
Mezi faktory a procesy, které mohou měnit využití genů pomocí tzv. epigenetických mechanismů, patří:
V děloze tedy může strava matky nebo stres i další faktory působit na plod. Tyto faktory ovlivní, které geny plod využije a které ne. Dochází k tzv. epigenetickým změnám.
Jak si představit takový proces na molekulární úrovni? Některé látky, které získáváme stravou nebo se vytvoří stresem apod., se připevní na určitou část DNA (DNA přenáší genetickou informaci). Příslušné geny pak v důsledku změny nemohou být přečteny. Nebo naopak je jejich čtení usnadněno, tj. gen je aktivován.
Například rané emoční prostředí vede k dlouhodobým změnám mozku, které přetrvávají do dospělosti. Dokonce mohou být změny dále předávány dalším generacím. V případě stresu, kterému je matka vystavena v těhotenství (např. násilí ze strany partnera), jde o změny na receptoru pro stresový hormon. Tato epigenetická změna se dá vysledovat i u jejích dospělých potomků. Přestože jde o získanou vlastnost, může být dále děděna. Změna je spojována se zvýšenou úzkostí a větší citlivostí na stres.
Velký vliv na budoucí dítě má nejen to, co jí a jak žije jeho biologická matka, ale také žena, která dítě "pouze" odnosí a porodí. Na to by páry, které o této možnosti reprodukce uvažují, měly také pamatovat.
(mko)
Zdroj: www.beginbeforbirth.org
Reakce na diagnózu onkologického onemocnění jsou různé. Strach, stres, nejistota, zmatek, smutek. Málokdo má v takové chvíli sílu plánovat, co nastane, až svou nemoc šťastně překoná. Nicméně i to je velmi důležité, zvláště v případě, kdy mají léčbu podstoupit mladí lidé, kteří mají založení rodiny teprve před sebou. Poruchy plodnosti jsou totiž jedním z nejčastějších dlouhodobých nežádoucích účinků onkologické léčby.
Číst více
Moderní doba, která nám všemožnými způsoby ulehčuje život, přináší do našeho světa i mnohé nástrahy, z nichž některé narušují přirozený koloběh věcí. Jedním z těchto projevů může být skutečnost, že čím dál více párů není schopno počít potomka přirozenou cestou a musí vyhledat pomoc lékařů.
Číst více
Rozmnožovací soustava je velice složitý systém, který je propojen s celým lidským organismem, a proto může být ovlivněn nemalou řadou faktorů. Mnoho z nich s sebou přináší moderní doba, čímž nechtěně snižuje schopnost mnoha párů přirozeně počít potomka. Na vině je jak nezdravý životní styl, tak odsouvání mateřství do pozdějšího věku a vysoká míra stresu, které je každý z nás denně vystaven. K těmto běžným vlivům pak přistupují různé nemoci, včetně těch nádorových či autoimunitních, které mohou přímo či nepřímo zasahovat do funkčnosti reprodukčního aparátu.
Číst více
