12. 10. 2015

Čekání na potomka aneb Když duše potřebuje pomoc

Nedaří se vám založit rodinu a přemýšlíte nad tím, zda za to nemůže psychika? Podle posledních studií se zdá, že ve většině případů leží problém jinde. To ovšem neznamená, že duševní rozpoložení nehraje v procesu řešení neplodnosti žádnou roli.

Asi 5 % párů žijících v rozvinutých zemích se potýká s neplodností. Odborníci se dříve domnívali, že většina těchto dvojic je tělesně zdravá a neschopnost počít má psychologické důvody. Výzkumy však ukazují, že naopak převažují příčiny fyzické – a to v 30–40 % u ženy, stejně často u muže a v 10 % u obou. U zbývajících 10–20 % případů není viník odhalen. 

Proč zrovna my?

Příčiny neplodnosti mohou být různé. Emocionální reakce na zkušenost s neschopností počít potomka však bývá velmi negativní. Často jsou tíživé psychické stavy podpořeny hormonální léčbou. Mohou vést až k rozvoji úzkosti nebo deprese srovnatelné s tou, jakou prožívají onkologičtí pacienti. Muži tyto problémy prožívají méně intenzivně než ženy, ovšem jen dokud nezjistí, že příčinou bezdětnosti jsou oni. 

Narušená psychika 

Psychologický dopad neplodnosti je odborníky často přehlížen. Přitom pacienti, kteří zjistí, že jsou sterilní, procházejí stejnými emocemi jako ti, kteří prodělali nějakou těžkou ztrátu. Typickou reakcí jsou

• psychický šok,
• zármutek,
• deprese,
• vztek,
• frustrace,
• pocity méněcennosti.

V této situaci mohou utrpět i mezilidské vztahy – a to nejen ten partnerský, ale i přátelství nebo styky s rodinnými příslušníky. Ti mohou způsobovat bolest dobře míněnými, ale nevhodně volenými radami a komentáři. Dvojice, kterým se nedaří počít, se často vyhýbají kontaktu s přáteli, kteří mají děti. Mohou se též potýkat se sexuální dysfunkcí způsobenou úzkostí nebo s manželskými konflikty.

Asistovaná reprodukce – pomoc i další stres

Existuje asi 40 různých způsobů řešení neplodnosti. 85–90 % párů je úspěšně vyléčeno tradičními metodami, jako jsou poradenství ohledně načasování styku, léky na podporu ovulace nebo operace k nápravě anatomických nesrovnalostí. Pouze asi 3 % pacientů potřebují využít sofistikovanějších metod, jako je oplodnění ve zkumavce apod. Ačkoli tyto medicínské zásahy přinášejí naději a účinnou pomoc, jsou také zdrojem dalšího stresu. Léčba neplodnosti navíc může také zhoršit již existující psychiatrické onemocnění. Například ženy neschopné počít, které ve svém životě prožily depresi, jsou náchylnější k tomu, aby se u nich během léčby opět rozvinula.

Ulevit může rozhovor i léky

Mnoho pacientů se s těmito obtížemi vyrovná samo, jiní hledají podporu u přátel, rodiny nebo podpůrných skupin, například na sociálních sítích. Někteří však potřebují ještě něco navíc.

• Konzultace s psychologem. Může být jednorázová, hlavně pro podporu při vyrovnávání se s neplodností. Pokud pacienti procházejí trvalejšími změnami nálad, spánku nebo problémy vztahovými, je vhodnější intenzivnější vyšetření a léčba – může se totiž jednat o příznaky úzkosti nebo deprese. Některé studie doporučují, aby se jednorázová konzultace odehrála ještě před započetím terapie, protože odbourání psychických problémů zvyšuje šanci na početí a také kvalitu života léčených párů.
• Standardní psychoterapie. Ta by měla nastoupit tehdy, když výše uvedená pomoc nestačí. Je účinná v léčbě mírné nebo středně závažné úzkosti a deprese, pomáhá vylepšovat mezilidské vztahy a snášet terapii neplodnosti.
• Relaxace. Vzhledem k tomu, že neschopnost počít je často důsledkem stresu, může tento směr přinést významnou úlevu. Existuje mnoho relaxačních technik, jako třeba autogenní trénink, meditace nebo jóga.
• Léky. Jsou vhodné tehdy, pokud jsou příznaky úzkosti a deprese středně těžké až těžké. Nicméně je třeba brát v úvahu, že psychofarmaka mohou způsobovat vrozené vývojové vady. Navíc podléhají mnoha interakcím s hormonální léčbou – může tak docházet například k vzestupu hladin léků nad úroveň, která je dobře snášena.

Ačkoli může být psychologická stránka léčby neplodnosti frustrující, naprostá většina pacientů najde schůdné řešení.

(pez)

Zdroj: http://www.health.harvard.edu